Když jsem si vybírala střední školu, ptala jsem se dědy, čím bych měla být. Na co se podle něho hodím. Děda byl totiž podle mě kádr, který všechno věděl.
Řekl, že jsem chytrá a milá a mám ráda čisto. Že buď lékárnicí anebo zubařkou. Oboje mi tenkrát přišlo nepříjemné. Dívat se lidem do smradlavé pusy? Tak to tedy ne! Být prodavačkou léků? To se mi taky nelíbilo.
O mnoho let později, po gymplu, jsem v zubařině viděla větší smysl. Pomůžu lidem a ještě se budu mít dobře. Pokud se dostanu. U přijímaček jsem musela “porazit” statisticky dalších 13 lidí.
Práci jsem si vybrala také podle nízké konkurence. Pro mé umělecké vlohy jsem přemýšlela nad architekturou. Ale tam je třeba neustále o získání projektů bojovat s ostatními a ukazovat, proč si má člověk vybrat zrovna mě. A to mi nebylo sympatické.
Můžete prohlížet zuby zdravé, najít kaz, vysvětlovat o jeho vzniku, dávat injekci, spravit kaz, vyléčit zánět buď akutní anebo dlouhodobý léčením kanálků, udělat zubu polokorunku, korunku, uříznout dáseň, přidat dáseň, zuby vytrhnout, povytáhnout z kosti anebo přesadit, vrtat do kosti, udělat retuš zubů fasetami, zuby jinam přesunout rovnátky, nahradit zub implantátem anebo můstkem všemi možnými tvary a způsoby… jste všeuměl a aby to dávalo smysl, tak i kutil. Používáte hlavu i ruce. Různé druhy materiálů.
Jste stavitel, jehož dílo musí splňovat ty nejpřísnější kritéria. Vaše umění konkuruje tomu nejdokonalejšímu, co existuje- totiž samotné přírodě.
Ta práce mě prostě fascinuje.
Comments