Červená. Amygdalový únos. Emoční přestřel. Neovladatelná reakce. Možná ….možná (ale spíš ne) vidíte, co se děje, ale nejde to zastavit. Meltdown. Meltup.
Prostě plná palba reakce. A připomínám, že to nemusí být “jen” negativní. Můžeme se totiž také neovladatelně smát. Už se Vám to stalo?
Je to zaplavení emocemi či myšlenkami, které je pro naši osobnost specifické. Každý z nás má určité spektrum emocí a myšlenek, ke kterým tíhne. Pro někoho je to vztek a nutnost mít pravdu, pro jiného smutek a myšlenky, že na něm nikomu nezáleží, pro někoho zase strach a katastrofické scénáře. Pocit oběti a že nemůžu jinak. Anebo slepá zamilovanost či důvěra v ideály a neochota si připustit, že všichni jsme jen lidi a chybujeme.
Je to pláč, neovladatelný smích, deprese, úzkost, nedůvěra, neúnosný pocit viny a bezmoc, zoufalství.
Vše, co nedokážu vidět a s čím nedokážu v této chvíli nic dělat a kooperovat, protože se cítím zaplavená.
U dětí se to snažíme přijímat a nechat projít, být jim oporou pro sebe- regulaci. Protože neurony z pradávné části mozku- amygdaly zatím nejsou spojené s nejnovější částí- frontálním neocortexem.
Červená v ordinaci
Je to temno před očima když se řekne “zubař”. Automatické “NE”. Bez argumentů. Je to zapření. Žádná šance. Je to řev na křesle. Je to panika. Je to bezmoc a zoufalství, když vás drží a nemůžete se hýbat. Je to nemožnost úniku. Je to když pro ně Vaše slova neexistují anebo nic neznamenají. Prostě nejste důležití. Je to bolest, když Vám nikdo nenaslouchá a nelze ji ukončit.
Comments